POCHOPIT HLOUBĚJI ASTROLOGICKÉ SYMBOLY

mailto:

Pavel.Turnovsky@gmail.com

astrologmarLuk@seznam.cz

Pavel Turnovský video Metafora v astrologii

Pavel Turnovský Metafora v astrologii

videozáznam přednášky astrologa Pavla Turnovskýho přednesené na akci astrologické společnosti Eukarpie 2011

Astrologie v rytmu celostnosti Dane Rudhyara

ASTROLOGICKÁ KONFERENCE

Astrologie v rytmu celostnosti Dane Rudhyara

Stále se mluví o novém paradigmatu, o změně myšlení, novém věku a novém vědomí. Dane Rudhyar přichází už od poloviny minulého století se zcela konkrétními postoji a cestami, které mohou člověku pomoci poznat své lidství ve větší šíři než doposud. Vstupme na cestu světla transformace, kterou jdou Rudhyarovi následovníci a která může oslovit právě ty, kteří hledají směr k lepší budoucnosti.


PŘEDNÁŠEJÍ:

Pavel Turnovský: Rudhyarova cesta od harmonické k transpersonální astrologii.

Na počátku Rudhyarova budování astrologie jako nástroje harmonizace osobnosti nacházíme často reakci na myšlenky Marca Edmunda Jonese. I po více než třech čtvrtích století je četba Astrologie osobnosti z roku 1936 velkým dobrodružstvím. Přednáška je úvodením do vývoje Rudhyarovy interpretace a reinterpretace astrologických myšlenek v letech 1936 až 1979.


Jindřich Veselý: Rudhyarovo pojetí transpersonality.

Rudhyar byl pravděpodobně vůbec první, kdo začal užívat slovo "transpersonální". Jeho pojetí se však od toho, jak bývá toto slovo obvykle chápáno v současnosti, poněkud liší. Přednáška bude mít za cíl představit Rudhyarovo pojetí transpersonality především s ohledem na jeho metafyziku a psychologii, srovnat je s tím, jak transpersonalitu chápou další současní autoři a zamyslet se nad tím, co mají tato pojetí společného, čím se naopak liší a jak by se případně mohla vzájemně obohatit.


Martina Lukášková: Touha překročit vlastní já aneb za hranice individualismu.

Rudhyar v roce 1966 nastínil možné spojení astrologie a moderní psychologie, v kterém astrologie poskytuje „strukturu“ a psychologie „obsahy“. Tato dvojice se pro Rudhyara stala nezbytnou pro studium všech forem existence, ať jsou to formy biologické, psychologické, sociální nebo kosmické. Přednáška má za cíl ukázat směry a konkrétní astrologické impulzy, které Rudhyar nastínil a které mohou člověku pomoci na cestě za hranice vlastního já.


KDY: 20. 2. 2013

KDE: v Emauzském opatství,
Vyšehradská 320/49, Praha 2
http://www.mapy.cz/#x=14.421028&y=50.072112&z=15&d=addr_8940155_1&t=s

V KOLIK: v 18:00 – 21.00 hod

VSTUPNÉ: 100,- Kč

Astrologie hledá živé metafory – rozhovor s astrologem Pavlem Turnovským pro časopis Dingir

nezkrácená verze

Rozhovor s astrologem Pavlem Turnovským vedl pro časopis Dingir Vojtěch Tutr.


Souvislost mezi postavením nebeských těles a ději na zemi a v životě lidí je tzv. akauzální. Přičemž údajně není ani čistě symptomatická. Můžete tento vztah nějak přiblížit?

Astrologie v humanistické a transpersonální verzi srovnává neustále se proměňující vztahy vybraného souboru nebeských těles s neustále se proměňujícími situacemi v životech lidí. Vztahy mezi oněmi nebeskými tělesy, které se cyklicky proměňují a periodicky v příslušných rytmech opakují, stojí v základech měření času a kalendářového umění, jež pěstovaly a pěstují a jimiž se řídily a řídí všechna lidská společenství. Astrologie tak vnáší do našeho lineárního pojetí času čas cyklický, čas mytický, čas symbolický.

Jako reakce na jméno planety se astronomovi a astrologovi vynoří v myslí odlišné obrazy, rozdílné metafory a proto nemám potřebu překládat slovník astrologie do slovníku přírodních věd. Astrologie podává jiný popis světa než astronomie a jiné přírodní vědy a nečiní si nárok na privilegovanost svého slovníku. Víme dobře, že stejně jako fyzikální zákony ovlivňují naše životy i pravidla a vzorce myšlení, cítění a chování, které v onom fyzikálním světě vytvářejí virtuální prostor, v němž se lidé a tedy i astrologové pohybují. Jsem si vědom toho, že věda pracuje v současnosti s jedenácti vícenásobnými rozměry, přičemž naše smyslové jevy jsou omezeny na čtyři rozměry našeho běžného časoprostorového světa a navíc existuje asi tucet teorií kauzality, v některých z nich hrají roli i paralelní vesmíry. Proto otázku zda existuje nějaký kauzální vztah mezi postavením nebeských těles a situací v životě lidí nechávám zcela pragmaticky otevřenu do budoucnosti. Astrologii nepovažuji za exaktní přírodní vědu a proto nemám důvod testovat její validitu verifikačními a falzifikačními metodami přírodních věd.

Stojí za rozdílnými inspiracemi humanistické a transpersonální astrologie přesvědčení o jednotě struktury lidské spirituální zkušenosti? Jakým způsobem se k těmto zdrojům astrolog staví?

Rudhyar dělí lidské potřeby a přístupy k nim do čtyř skupin. Jde o potřeby zakotvené v biologické vrstvě, v oblastech společensko-kulturní, individuální a transpersonální. Spirituální potřeby mohou být součástí všech těchto vrstev a zkušenosti s nimi spojené se objevují diachronně i synchronně ve všech civilizacích, ve všech kulturách. Můžeme je identifikovat mimo jiné i jako všelidské archetypy. Archetypové obrazy však nabývají s časem a místem rozmanitou podobu. Astrologie nebyla nikdy odtržena od dobových potřeb, integrovala nové poznatky a tak se proměňovala nejen její podoba, ale i způsob myšlení a práce. Jsem přesvědčen, že astrologii, jako nástroj poznání a kultivace, může zodpovědně pěstovat kdokoli, nejen člověk tzv. duchovně zaměřený, ale dokonce i tzv. zarytý ateista a materialista.

Podle některých religionistů je v ČR hojně rozšířena "víra v horoskopy" jak to dokládají některé průzkumy. Jaký je na toto tvrzení váš názor a jedná se zde skutečně o spirituální fenomén?

„Víra v horoskopy“ a to dokonce i v jejich upadlé podoby, které mají s astrologií mnohdy tak málo společného jako „planety“, které tahal na pouti papoušek, pramení z legitimní lidské potřeby orientovat se v mnohdy složitých životních situacích. Pro některé lidi může být sloupek v bulvárním časopisu věnovaný jejich slunečnímu znamení jedním z mála důkazů, že o ně, o jejich život má vůbec někdo zájem. S nějakou spiritualitou dokonce i tou tzv. lidovou to může, ale i nemusí mít mnoho společného. Na druhou stranu, se některé podobné “astrologické merkantilie“ duchovně tváří, těží z rozpustného newagerovského spiritualismu, živeného endistickými, chiliastickými náladami. Ale tak to bylo vždy a tak to také bude i nadále a žádná misijní činnost ať už náboženská nebo astrologická s tím nic nenadělá. Ostatně setkání s nějakou dokonce i vznešenou duchovní naukou, iniciace do ní, probíhala často v podmínkách skandálních, neodpovídajících vůbec maloměšťáckým představám o morálce, řadu zasvěcenců bychom mohli považovat za hochštaplery, kteří rozvracejí životy svých obdivovatelů. Nakonec i ta vznešená alchymie bývá svými pěstitely nazývána ženskou prací, dětskou hrou, tedy něčím co se necení, není považováno za vážnou činnost

Jaké je místo astrologie mezi uměním a vědou? Zdá se, že určité "techné" je k
práci astrologa potřeba, na druhou stranu je to činnost, které se nelze naučit pouhým opakováním postupu, je k ní potřeba určitá kreativita a citlivost?

Pro mne a mé kolegy je astrologie především pomáhající profesí. Podobně jako Jacques Lacan, který otevřel nové obzory psychoanalýze tím, že ji definoval jako léčbu rozhovorem, považujeme astrologii za pomoc rozhovorem nad horoskopem. I v našem pojetí došlo k obratu k jazyku. Navazujeme na strukturalismus Lévy-Strausse a Rolanda Barthese, Pražského lingvistického kroužku, Mukařovského, Jakobsona, Květoslava Chvatíka, na předválečný holismus prof. Bělehrádka, na neostrukturalismus a jazykový holismus postanalytické filosofie, na filosofii symbolu Paula Ricoeura, experiencialismus Lakoffa a Johnsona. Pro nás je astrologie kultivační filosofií, hlubinnou hermeneutikou rozhovoru a textu, hledáním živých metafor, které pomohou nám i našim klientům lépe se orientovat v životních často krizových situacích, nacházet nový nebo dočasně ztracený smysl našich životů.

Astrolog by se měl naučit a zvládat speciální astrologické dovednosti jako je výpočet horoskopu, různých systémů domů, rozmanitých astrologických technik např. revolucí a direkcí. Měl by to umět nejen kvůli určité stavovské cti a schopnosti pracovat systematicky a metodicky, ale také proto, aby dokázal klientovi své pracovní postupy vysvětlit a navíc, aby uměl vytěžit řadu informací, které současný astrologický software nabízí v diskrétní formě.

Školení v nějakém osvědčeném psychologickém směru nebo psychoterapii, ať už je to psychoanalýza, hlubinná psychologie, gestalt, logoterapie, psychosyntéza, humanistická, systemická a transpersonální psychologie, narativní psychoterapie apod. považujeme za přínos pro astrologovu práci, zejména tam, kde se lze naučit jak vést zodpovědně a kompetentně rozhovor s klientem, osvojit si supervizní a intervizní metody a hygienu práce. O tom svědčí i naše Etické zásady humanistického a transpersonálního astrologa – astrosymbologa, které jsme na popud kolegyně Martiny Lukáškové vypracovali a přijali před více než deseti lety.

Novoluním 12. 1. 1994 jsme údajně vstoupili do "nového kulturního, civilizačního a politického cyklu". Co si o těch cyklech myslíte dnes, také třeba v souvislosti s očekáváním spojeným s rokem 2012. Podle některých interpretací tzv. věk Vodnáře ještě nenastal. Lze tedy v nejbližší budoucnosti očekávat nějakou změnu psychospirituální kvality naší společnosti?

Ať už si o teorii věků myslíme co chceme a já jsem k nástupu tzv. věku Vodnáře skeptický, je jisté, že v posledních letech došlo k protnutí řady astrologických cyklů ať už jde o začátek nového stosedmdesátiletého cyklu uransko-neptunského v roce 1993, nebo o řadu cyklů Saturna, Urana, Neptuna a Plutona od roku 2008, o tranzity Venuše přes Slunce v letech 2004 a 2012, o přechod hvězdy Regula ze znamení Lva do znamení Panny v posledních měsících, cítíme, že všechny naše civilizace se zmítají ve všeobecné krizi. V současné době symbolizuje rozběžná kvadratura Urana a Plutona krizi nového způsobu života, který zvěstovala jejich konjunkce v roce 1965 ve znamení Panny. Tehdy se svět radikálně změnil. O to, zda revoluce let šedesátých byla čistě hédonistická (a hédonistická bezpochyby byla), nebo zda přístupy k péči o lidskou duši, které se v té době vynořily, přinášejí nové možnosti, nová paradigmata, nebo ještě efektivnější způsoby vykořisťování lidí a přírody. O to právě dnes jde.


Čím se liší humanistická a transpersonální astrologie od klasické? Z některých popisů se zdá, že má blíže k psychoterapii než k astrologii, jak ji většina lidí vnímá.


V některých případech ano, základní diference je, že humanistická a transpersonální astrologie je zaměřená na rozvoj osobnosti člověka, nesoustřeďujeme se na předpovídání události, neřešíme situace, které nastanou v daleké budoucnosti, snažíme se dát minulým a současným situacím smysl a připravit klienta bezprostředně příchozí období.

Nebudeme tedy např. při Uranově tranzitu přes descendent klientovi věštit, že se rozvede, ale budeme mít na paměti, že vážné mezilidské vztahy například manželství bude přitahovat jeho pozornost a vyžadovat neotřelý nový způsob řešení. Zvládnutí, nebo nezvládnutí krizové situace pak ovlivní i klientův sebeobraz, jelikož descendent zastupující Ne-já je opoziční bod vůči ascendenti, který symbolizuje individuální východisko – Já a poznamená tak vývoj jeho osobnosti.

Horoskop považujeme za potencialitu, tedy za soubor možností. Zda se podaří jeho nositeli tento potenciál rozvinout, nebo dokonce naplnit, pak závisí na historickém čase a na stavu společnosti, ve které žije. Pokud jsou okolnosti takovému rozvoji nepřátelské, můžeme mu pomoci hledat alternativní způsob jak tento potenciál rozvinout.

Můžeme tedy funkci horoskopu přirovnat k působení symbolů v Tarotu nebo v alchymii?

Alchymickou symboliku bych nechal stranou, podle mne pramení přímo z nevědomí jako symboly snové. O symbolech tarotu myslím, že jsou příliš svázány se středověkými společensko-kulturními vzorci. Astrologická symbolika je zakotvena nadčasově v přírodě a tak horoskop dává přece jen více možností interpretace už tím, že je zde nejen radix mapující okamžik prvního nádechu člověka, ale i metody monitorující rozvoj tohoto potenciálu v objektivním (kosmologickém) čase a rytmu kolektivu, v němž člověk žije (tranzity) a v prostředí vnitřním, v subjektivním (psychologickém) čase a rytmu (direkce). Tyto rytmy pak mohou být v souladu, častěji však nebo v rozporu, neboť jak poznamenává Paul Ricoeur, máme se sjednocováním času psychologického a kosmologického potíže.

Lidé, nám přicházejí pro radu v situacích, ve kterých se potřebují orientovat. Způsob, jakým vidí svoji situaci je nevede k úspěšnému nevede. Potřebují konzultaci s jiným člověkem a ten by jim měl nabídnout jiný popis, měl by přinést nové živé metafory, vzbuzující jiné emoce, protože jak víme, emocionální pohnutí může být impulzem, který nás může někoho přivést k tomu, abychom věc nově promysleli a rozhodli se něco učinit něco nového, nečekaného, ať už v záležitostech vnějších, nebo ve svém vnitřním světě.

Je toto mechanismus, jakým fungovala astrologie vždy, nebo hovoříme právě o inovativním prvku transpersonální astrologie?

Inovativní na tom je otevření se novým významům, živým metaforám. Tradiční astrologie naopak pracuje s kodifikovanými významy tzv. mrtvých metafor. V  tradiční astrologii např. byly Mars a Saturn považováni za škůdce, věštili většinou nějaké potíže, dokonce neštěstí. My k nim máme vztah volnější, konstruktivnější. Člověk se může časem naučit s vlastností, funkcí, kterou planety symbolizují zacházet, kultivovat jí, ale to se mu podaří jedině tehdy, když s onou dosud nezvládnutou funkcí pracuje. Na disharmonické prvky se můžeme podívat pohledem Mukařovského, který myslí, že základní strukturalistická představa je souhra sil, vstupujících ve vzájemné shody i protiklady, obnovujících porušenu rovnováhu stále opakovanou syntézou. Rozpory jsou činitelem ve struktuře diferencujícím a individualizujícím. Čím méně má struktura vnitřních rozporů, tím méně individuální bude, tím více bude se blížit obecné, neosobní konvenci.

Netvrdíme, že v nativitě je vše definitivní, pro nás se jedná vždy o možnost (potencialitu), o jakýsi surový materiál, který je třeba rozvíjet (aktualizovat). V tom může astrologie v našem pojetí připomínat zasvěcovací systémy, kde se mluví o neofytovi jako o hrubém kameni, který se musí opracovávat. Symbolem pro nativitu je u nás semeno, které má v sobě všechny informace, které, pokud je příznivé klima, aby transformováno vyrostlo v rostlinu. Když zasadíme drobný žalud, nevyroste něho po letech vzrostlý žalud, ale strom. To se ale vztahuje spíše k humanistické než k transpersonální astrologii. Rudhyarova humanistická astrologie se inspirovala humanistickou psychologií – Abrahamem Maslowem, Carlem Rogersem, na osobu zaměřeným přístupem.


Jak se transpersonální a humanistická astrologie vyvíjela od původní inspirace Rudhyarem a její uvedení do českého prostoru znamenalo nějaký posun?

Od poloviny 70 let se u Rudhyara objevuje další tendence. Viděl, že ne všichni lidé považují rozvinutou osobnosti za konečný cíl vývojového procesu, vytušili že vytvořili pouze nástroj. Rozvinutá osobnost tak může pokračovat v další cestě, může inspirovat ostatní lidi myšlenkami, idejemi,vizemi pramenícími v duchovním rozměru celistvosti. Pro nás slovo transpersonalita neznamená jakousi parapersonalitu, oblast rozkládající se za osobní vědomím a nevědomím. Předpona trans tu znamená „skrz“. Naznačuje, že skrze osobnost operuje celistvost, nejde tedy mediumitu, chanelling, ale o neosobní vědomou službu. Člověk odloží vypjatý individualismus a nezřízený egoismus a vše co dělá, nedělá kvůli sobě, kvůli své proslulosti, materiálnímu obohacení, ale aby přinášel nové myšlenky užitečné nejenom jemu, ale i ostatním lidem, které inspirují další lidi a vedou je k tomu, aby se kultivovali.

Rudhyar byl inspirován teosofií, cenil si zejména Tajné doktríny H.P.Blavatské Tuto vrstvu jsem záměrně oddělil, protože jsem věděl, že by odkaz na kdysi velmi vlivnou teosofickou společnost mohl být kamenem úrazu pro lidi, kteří vyznávají odlišné duchovní směry, nebo podobné potřeby vůbec nemají. Rudhyarovu filosofii operativní celistvosti lze převést na všechny cyklické jevy, lze ji použít i sekulárním způsobem. Do služeb transpersonality ultimativní představy celistvosti se mohou dát nejen náboženští myslitelé a duchovní vůdci, ale i filosofové, vědci, umělci. Vzpomeňme šifer transcendence Karla Jasperse. Našel jsem pro tuto sekularizaci, exoterizaci podporu v českém strukturalismu. V knize Květoslava Chvatíka Strukturální estetika jsem našel stejné termíny, stejné významy jako v Rudhyarovi: např. potencialita a její aktualizace, analogii čtyř Rudhyarových potřeb, vrstev a přístupů ve funkciích praktické, teoretické, magicko-náboženské, estetické. Další inspirací byl neostrukturalismus, který si uvědomuje tendenci k ideologizování bipolárních opozic, čehož se v našem pojetí chceme vyvarovat.

Do hry vstupují i hermeneutické kruhy, který nás pokaždé vedou k stále hlubší interpretaci stejného horoskopu v různých obdobích života. Pokud se k výkladu nějakého horoskopu vracíme s odstupem, nemůžeme ho interpretovat stejným způsobem, jelikož jak klient tak astrolog prošli, nebo měli projít vývojem. Interpretace určitého horoskopu tak bývá odlišná v prvním, druhém a třetím třicetiletí života.

Myslím, že takto náročně pojatá astrologie musí být dosti menšinová záležitost jak mezi těmi, kteří se jí zabývají, tak mezi jejich klientelou...

Humanistický a transpersonální astrolog musí být schopen uspokojit i potřeby i běžného klienta. Pokud ke mně přijde na konzultaci mladá žena, jejíž hlavní starostí je, zda se vdá a bude mít děti, pak musím být schopen s ní mluvit srozumitelně na téma, které jí v tom okamžiku zajímá. I tuto osobu se snažíme inspirovat, aby v době, kdy potřeby sňatku a dětí budou naplněny a ona se bude rozmýšlet co dál. Jsme zaměřeni ne na samu událost, která toho člověka potká, ale na to, co ta událost, situace pro něj znamená a jakým způsobem poznamenává jeho vědomí, jak ho inspiruje k nějakému rozhodnutí.

Problém je ten, že významy astrologických prvků, zejména planet se v některých školách odvozují primárně od mýtů. Jistě, při interpretaci si mohu pro lepší srozumitelnost mýtem vypomoci, vnímavému klientovi tak mohu lépe přiblížil, co se v jeho psychice děje, v čem by původ a smysl jeho stavu mohl spočívat kde hledat případné řešení. Mýtus shrnuje praktické znalosti a způsob poznávání světa společnosti z níž pochází, avšak my žijeme ve společnosti jiné, přinejmenším v jiném pozdějším jejím čase. Měli bychom hledat analogie k němu z našeho prostředí v naší době, nemůžeme brát vzory a rady v mýtu obsažené mechanicky a doslovně. Pro nás je mytologie inspirativní, někdy ji dokonce i při výkladu z didaktických důvodů použijeme, ale nepovažujeme ji za primární zdroj pro hledání významů a interpretaci symbolu.

Někteří teologové v zájmu o astrologii spatřují nějaký hlad po duchovnu. Co si o tom myslíte?

V základech skoro každého náboženství najdeme přinejmenším stopy astrálních kultů. Většina náboženských představ je převoditelná do nějakých kosmologických symbolů. I v křesťanství nalezneme prvky solárního kultu, Nový zákon je astrologickou symbolikou protkán. Už od okamžiku narození spasitele za zimního slunovratu, se mu přijdou poklonit „králové“ mágové, kteří viděli na východě jeho hvězdu a nechali se jí vést. Jsou to intelektuálové tehdejší doby, kteří používají astrologii a na základě astrologické informace jdou hledat spasitele. Apokalypsa popisuje závěrečné fáze cyklického procesu.

Přímý zákaz praktikování astrologie v bibli nenalezneme. Když projdete všechny zmínky o astrologii, tak tam vlastně ani slovo astrolog nenajdete, snad jen s výjimkou Izajáše 47, kde prorok mluví o těch, kteří dělí (pozorují) nebe a věští za novoluní. Nejde tu o zákaz astrologie, ale o zprávu, že dceru babylonskou nezachrání žádná rada, protože o jejím osudu rozhodl Hospodin a žádná jiná možnost než se mu podrobit není, navíc i ti astrologové to jako lidé hříšní mají nahnuté.

Nedá se ale zrovna tato pasáž interpretovat tak že porada s hvězdami, s astrology nic neřeší?

V tomto případě zatvrzelého hříchu patrně ano. V našich životech jde ale o to, že s astrologem se můžeme poradit s vědomím, že ani on není vševědoucí a všemocný, že není dokonalý expert na náš život, není často ani expert na svůj život. Je jen kompetentní vést s námi rozhovor nad horoskopem, podat nám svůj pohled na věc, ale rozhodovat se a konat musíme sami. Nemůžeme svá rozhodnutí a jejich realizaci delegovat na poradce, to není jeho poslání.

Pak jsou situace, kdy žádná rada nepomáhá, kdy je věc už v takovém stadiu, že pokud jste nábožensky založený, tak vám nezbývá, než činit pokání a spoléhat na milosrdenství boží. Některé životní situace nevyřešíte jinak než, že „hodíte ručník do ringu“ a přijmout soud. Z holistického hlediska doufáme v léčebné, uzdravující, scelující schopnosti Celistvosti.

A co magické datum 21.12.2012?

To je jedna z pěti desítek korelací mezi mayským kalendářem a naším gregoriánským, která vznikla v roce 1950 v Londýně. Není to tedy žádná mayská záležitost. Mayové, když k nim vtrhli Španělé, byli již několik století v úpadku pod vlivem Toltéků a svůj složitý kalendář nepoužívali v plném rozsahu. Proto nemáme žádnou událost datovanou jak v jejich tak našem kalendáři. Korelace začaly vznikat v druhé polovině devatenáctého století po tom, co byl publikován tzv. Drážďanský kodex. Mezi těmito korelacemi je rozdíl jednoho tisíciletí. V současné době je za nejpřesnější korelaci považována práce bratří Böhmových z Čech, kteří periodicky opakující se data z kodexu spojili s příslušnými astronomicko-astrologickými úkazy a soubor zpracovali na počítači. Jako datum přechodu z jednoho cyklu do druhého jim vyšel 14. prosinec 2116 23:12 GMT. O správnosti jejich výsledku svědčí to, že jako zpětnou vazbu dostali data pozorování Merkura, která původně vůbec nezadali, protože si nebyli jisti, zda Merkurovy jevy Mayové pozorovali.

V očekávání konce světa se projevuje typický sadomasochismus západní „křesťanské“ civilizace, která sadisticky mučí přírodu, a pak si masochisticky sype popel na hlavu, a bát se a přát si škodolibě konec světa, místo toho, aby se současným stavem něco zásadního udělala. Chiliastické nálady jsou v takovém měřítku známy snad jen v našem světě. A nás v tom máme od dob husitského revolučního hnutí vlastní filoapokalyptickou tradici. Když se něco nedaří, máme tendenci všechno předchozí zavrhnout a totálně zničit. Není na to nějaká psychiatrická diagnóza? V Číně a v Indii se díky cyklickému pojetí času periodický zánik nějakého řádu pokládal za něco přirozeného.

Křesťanství navíc poselství o konci časů explicitně přináší...

Problém je, že tento chiliasmus se dnes balí do vědeckých termínů. Říká se, že o letošním slunovratu se dotkne Slunce galaktického středu nebo rovníku, atd. To jsou úplné nesmysly. Slunce se dostává do blízkosti galaktického středu o zimním slunovratu pravidelně a galaktický rovník není přirozený rovník, jako je např. zemský, který leží přesně na půli cesty mezi póly. Naše galaxie nemá žádný souvislý tvar, jednoznačnou výšku, takže nemáte jistotu, že tam, kde vedeme tento umělý rovník, se skutečný galaktický rovník rozkládá, ostatně, tyto souřadnice se už jednou změnily. Druhá věc je, že sluneční disk má na obloze průměr půl stupně, takže i kdyby došlo ke kontaktu s galaktickým rovníkem, tak přes něj bude putovat stovky let a ne ausgerechnet 21.12.2012.

Jakou potencialitu v naší současnosti tedy vidíte? Kdyby chtěl někdo vážně naši situaci řešit, na jaké inspirace byste ho odkázal?

Inspirací je mnoho, ale jako základ považuji spravedlnost, individuální přístup k odměnám i trestům, opravdovou svobodu slova, socializaci nejen ztrát, ale i zisků, snížení chamtivosti a to se vztahuje i na církve. Jakápak náprava křivd na církvích a vracení nějakého majetku? Vždyť církve mají chudobu a nemilost mocných v popisu práce. Musíme okamžitě přestat drancovat přírodu. To je přirozeně obtížné, zejména když do hry vstupují takové věci, jako čínská fúze kapitalismu s komunismem. Očekávat od orientu nějakou duchovní obrodu je naivní. Je stejně materialistický jako my a možná někdy ještě daleko více, je ve stejné krizi jako my na západě. Ochrana přírody či práv zvířat v těchto zemích je nulová, minimální je tam většinou i ochrana občanských práv. Zavádět trpělivě přímou demokracii, neboť zastupitelská demokracie je v koncích. Zvolení zástupci lid zrazují, nehledí na zájmy svých voličů, ale na zájmy několika korporací a na zájmy vlastní. Poslanecká sněmovna se měla už dávno sama rozpustit, měly být vypsány nové volby, protože z původní sestavy není kámen na kameni. Sněmovna se ale rozpustit nehodlá, protože poslanci si nabrali hypotéky a dobře vědí, že naděje na znovuzvolení je u řady z nich nulová. Hrozí jim, že by neměli hypotéky z čeho splácet. Navíc se ukazuje, že to není vláda, kdo v naší zemi vládne, ani parlament, ani president, ale nějaké zájmové skupiny, jejichž přání tyto instituce plní.

Pokud bych to měl říci na stránkách religionistického časopisu náboženským slovníkem: ztratila se bohabojnost. Jiným slovníkem: soudnost. Být soudný je vlastnost spojovaná se znamením Panny a jsme znovu u roku 1965, u konjunkce Urana s Plutonem v Panně a u poselství jejich rozběžné kvadratury probíhající v současnosti.
*


Toto je Pavlem Turnovským rozšířená verze rozhovoru, který byl otištěn v časopisu Dingir číslo 4, ročník 2012 

astrolog.Pavel.Turnovský@seznam.cz

Pavel.Turnovsky@gmail.com

O2 mobil +420 724 123 419

kurz Mundánní astrologie

PŘEHLED MUNDANNÍ ASTROLOGIE

Pavel Turnovský 

Podle filosofa Zdeňka Kratochvíla „astrologie byla v nejstarší době chápána jako výklad „písma nebe“, hlavně pozic planet ve znameních zodiaku. Pojem „písma nebe“, ze kterého lze přečíst význam pozemských dějů, potkáváme v řadě starých kultur. V Řecku se astrologie objevuje začátkem helénistické doby, a to jako racionalizující recepce babylonských nauk. K tomu přistupuje pojetí člověka jako mikrokosmu a sounáležitost jednotlivých částí lidského těla s kosmickými silami. „Hermetický“ princip „co je nahoře, je i dole“ byl prý i jakýmsi metodickým klíčem astrologie. Platonici někdy astrologii považují za svého druhu teologii, z aristotelské tradice zase přistoupí pojetí kauzálního výkladu „působení planet“. Základním pramenem středověké a renesanční astrologie je Ptolemaiův spis Tetrabiblios (Čtyři knihy astrologických předpovědí), se kterým se latiníci seznámili prostřednictvím Arabů.


Renesanční zvnějšnění hermetických nauk se týká i astrologie. Jako se pro alchymisty stalo kamenem úrazu zlato, tak jím pro astrologii bylo předpovídání budoucnosti. Už antická astrologie tím překročila rámec čisté souvztažnosti nebeských a pozemských dějů. Arabové tuto tendenci posílili svým fatalismem a kultem nutnosti natolik, že v renesanci byla astrologie považována především za metodu předpovídání budoucnosti. Proti tomu se osamoceně postavil až Johannes Kepler, jehož způsob myšlení byl astrologii a jejímu kontextu občas blízký. Zdeněk Kratochvíl: Filosofie mezi mýtem a vědou (Od Homéra po Descarta) kapitola 17.4 Renesanční astrologie.


Nicméně věštilo se odjakživa příležitostně nebo soustavně ve všech civilizacích. Ve Starém zákoně se např. připomíná babylonský zvyk věštit o novoluní. Je třeba si uvědomit, že staří astrologové věnovali pozornost rozmanitým jevům na obloze, které dnes patří spíš do oblasti meteorologie.


Anne Cheng (Dějiny čínského myšlení str. 39) upozorňuje na racionální podobu věšteb v Číně: Bude pršet. Nebude pršet. Úroda bude dobrá. Král by se neměl spojit s tím a tím kmenem. Iniciativu má člověk, on navrhuje a bohům nezbývá než působit.


Věštby Apollónovy kněžky Pýthie z Delf, bývají naproti tomu někdy rozumné jindy mnohoznačné. Např. věštba lýdskému králi Kroisovi na dotaz, zda bude jeho výprava proti perskému králi Kýrovi úspěšná, zněla: „Překročíš-li řeku Halys, zničíš velkou říši.“ Kroisos zničil velkou říši, ale tu svoji.

INSTRUMENTARIUM MUNDANNÍ ASTROLOGIE:

1/ Radixy


a/ státu, nástupu dynastie na trůn, jmenování vlády a důvěry jí projevené, organizace, hnutí, náboženských epoch, kalendářů s nimi spojených, společenství, firmy apod. počítaný pro okamžik vzniku, vyhlášení. S těmito radixy lze pracovat jako s nativitami lidí, používat všechny běžné analytické a prognostické metody jako např. tranzity, revoluce, direkce. Potíž s těmito horoskopy spočívá v často nejistém datu a čase vyhlášení nebo vzniku, případně v několika možných radixech v případě států, které podstupovaly častou proměnu.


Příklady:


Povolání Přemysla Oráče na knížecí stolec 13.5.722 o polednách, Stadice (Václav Hájek z Libočan – naprostá fikce) Slunce v Býku v konjunkci s hvězdou Aldebaran.


Zlatá bula sicilská: 26. 9. 1212 v Basileji (čas neznámý, v úvahu přichází zejména poledne, odpoledne 16:00:38 UT bylo novoluní na 10°Vah 38´; ZBS Fridricha II. shrnovala všechna dosavadní privilegia, která Přemysl Otakar I. získal od stran soupeřících o vedení Svaté říše římské. Moravský markrabě Vladislav Jindřich za své věrné služby obdržel v ten samý den do dědičného užívání Markrabství Moravské.


Československo: 28.10.1918 několik horoskopů mezi 10:30 – 11:30, 15:45, 19 hod
Československá republika: 14.11.1918 těsně po 12. hodině (schůze přerušena ve 12:05)
Česká republika a Slovenská republika: 1.1.1993 0:00 SEČ, Praha, Bratislava


Velká Britanie:
korunovace Viléma Dobyvatele na krále 25.12. 1066, poledne, Westminster Abbey
Velká Britanie jako Unie Anglie a Skotska 1.5.1707 (jul.kal.), půlnoc, Westminster Abbey
Spojené království Velké Britanie a Irska 1.1.1801, půlnoc, Westminster Abbey


USA :4. 7. 1776, 17:13:55 LT tj. 22:14:31 UT, Philladelphia (později hl. město Washington DC)


Francie:
Francouzská revoluce 14.7.1789 17 hod LT Paříž, dobytí/kapitulace Bastilly
Francouzská republika I.: 22.9.1792, 9:18:30 LT (ingres Slunce do znamení Vah tj podzimní rovnodennost), počátek republikánské éry, která nahradila na několik let kalendář gregoriánský.


Décret de la Convention nationale, concernant l’ère des Françai:
ARTICLE PREMIER
L’ère des Français compte de la fondation de la république, qui a eu lieu le 22 septembre 1792 de l’ère vulgaire, jour où le soleil est arrivé à l’équinoxe vrai d’automne, en entrant dans le signe de la balance à 9 heures 18 minutes 30 secondes du matin, pour l’observatoire de Paris.
Národní konvent ovšem zrušil monarchii 21.9. odpoledne před 16. hodinou, kdy byla schůze ukončena.


Francouzská republika II.: 24.2.1848, 18 hod LT Paříž
Francouzská republika III. 4.9.1870 14:30 LT (nebo 16:45 LT) Paříž
Francouzská republika IV.: 10.10.1946 14:40 LMT Paříž, nebo 30.X. 1946 14:30 SEČ


Francouzská republika V.: 28.9.1958 22:00 LMT Paříž (lidové referendum schválilo ústavu, která platí od 4.10.1958


Rakouská republika I.:12.11.1918 16:00 SEČ Vídeň
Rakouská republika II.: 15.5.1955 11:31 SEČ Vídeň


Německé císařství: 18.1.1871 13:00 LT Versailles, Francie, hlavním městem však byl Berlín
Německá republika: (tzv. Výmarská) 9. 11. 1918 14:00 SEČ Berlín
Nacistický režim:30.1.1933 11:15 SEČ Berlín – přibližně v tu dobu jmenoval president Paul von Hindenburgh Adolfa Hitlera kancléřem
Spolková republika Německa 23.5.1949, 16:00 SEČ, Bonn
Německá demokratická republika: 7.10.1949 13:17 SEČ, Berlín
Pád Berlínské zdi: 9. 11. 1989 cca 18:57 SEČ (TV tisková konference s Günterem Schabowskim)
Vstup NDR do SRN 3. 10.1990 0:0 SEČ


Rusko:
2. 3. 1917 jul. kal.) car Mikoláš II. se zřekl trůnu ve prospěch svého bratra Michaila Romanova, ustavení Prozatímní vlády
3. 3. 1917 (jk) Michail Romanov se vzdal trůnu
25. 10. (jk) 1917 (7. 11.) 21:40 LT výstřel z Aurory – signál k útoku na Zimní palác
26. 10 (jk) 1917 (8. 11.) 2:10 LT dobytí Zimního Paláce a zatčení ministrů.
26. 10. (jk) 1917 (8.10.) 5:00 prohlášení o převzetí moci sověty
30.12.1922 12 hod EET tj. 10 hod UT Moskva Svaz Sovětských Socialistických Republik
12.12.1991 17:45 Moskva Ruská Federace


Čína: 1.10.1949, 3:15 LMT Peking, vyhlášení Čínské lidové republiky


b/ Horoskopy počátků kalendáře, různé éry spojené zejména s nástupem nové dynastie


15. 7. 622 (jul.kal.) viditelné novoluní v konjunkci s Venuší, předvečer 16.7. počátek muslimského kalendáře hidžry, útěk Mohameda z Mekky do Mediny


17.4. 6 před. N. l. 3:36 UT Alexandrie, heliakický západ Měsíce v konjunkci s Jupiterem ve Beranu, příští den zatmění Slunce viditelné v Evropě a na předním východě, hvězda betlémská podle Michaela R. Molnara


Japonsko, perioda Showa 26.12.1926, 0 hod. GMT+9) Tokyo, přesněji 25. 12. 1926. 1:25 GMT+9


c/ Radixy institucí, organizací, hnutí:


5.2.1916 18 hod Curych, Švýcarsko, Cabaret Voltaire – vznik dadaistického hnutí
21.3.1934, 8:28 SEČ, jarní rovnodennost, Praha ustavení Surrealistické skupiny v Československu


1.1.1958 0:00 SEČ Brusel EHS (Evropské hospodářské společenství)
1.11.1993 0:00 SEČ, Brusel, Evropská unie


d/ Horoskopy objevů a vynálezů


10.III.1876 16:45 Boston – Alexander Graham Bell uskutečnil první telefonní rozhovor, když řekl „Mr. Watson, come here, I want to see you..“


29.11.1969 22:30 (PST) Los Angeles (UCLA). internetová síť- první zpráva skrze ARPANET
28.10.2003, 23:09 EET (GMT-5) Harvardská Universita, Facebook


e/ Horoskopy důležitých událostí:


6.8.1945 8:15 (GMT+9) Hirošima – svržení 1. atomové bomby
9.8.1945 11:02 (GMT+9) Nagasaki – svržení 2. atomové bomby
22. 11. 1963 12:34 CST (UT-6 hod) Dallas, Texas, atentát na presidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho


2/ Mundánní horoskopy


a/ Ingresy – vstupy Slunce, Luny a planet do znamení zvěrokruhu v tropickém nebo siderickém zvěrokruhu. V siderickém zvěrokruhu nastávají ingresy později. Ingresy Slunce se liší přibližně o 25 dnů, Luny o 2 dny, u planet jde rozdíly ve dnech, rocích případně desetiletích v závislosti na jejich rychlosti.


b/ Ingresy stálic/hvězd do znamení:


Regulus vstupuje opouští znamení Lva a vstupuje do znamení Panny během roku 2011/12, přibližně v roce 158 před n.l. vstoupil do znamení Lva


Betelgeuse vstupuje v průběhu roku 2087/8 do znamení Raka, do znamení Blíženců vstoupil přibližně v roce 68 před n.l.


c/ Synodické vztahy Slunce a Luny


Slunce a Luna: Novoluní, úplňky, někdy i čtvrti.


Speciálním případem novu je zatmění Slunce a úplňku zatmění Měsíce. Zejména úplná zatmění Slunce mají v MA privilegované postavení zlého omen. Zatmění Měsíce doprovázejí zatmění Slunce. V běžném kalendářním roce dochází až k 7 zatměním (napůl zatmění Slunce, napůl zatmění Měsíce) Dále viz oddíl zatmění Slunce a Měsíce


Nejstarší zaznamenané zatmění Slunce se odehrálo 22.10. 2137 př.n.l. v 3:32 UT víme o něm z čínských záznamů proto, že astrologové Ho a Hi se tak opili, že nenahlásili císaři částečné zatmění a proto byli popraveni.


Pro naše dějiny je důležité úplné zatmění Slunce 7. června 1415 v 7:23 UT viditelné po celé Evropě, v Rusku, na Sibiři, Mandžusku a Japonsku. V ten den stál mistr Jan Hus před Kostnickým koncilem, což jistě mělo negativní dopad na výsledek jeho procesu.


Tzv. Nostradamovo zatmění 11. srpna 1999 v 11:04 UT máme všichni ještě v paměti.


Délka zatmění rozhodovala i o délce jeho působnosti. Např. nostradamovské zatmění trvalo 2 minuty 23 sekund, mělo by tedy mít působnost 2 roky a 4 měsíce. Místo zvěrokruhu na němž došlo k zatmění, bývá bodem citlivým na tranzity.


d/ Heliakické východy a západy planet a hvězd, sledované zejména ve starém Egyptě (heliakický východ hvězdy Sirius), na předním Východě i v prekolumbijské Americe.


Heliakický západ Měsíce několik hodin po konjunkci obou Světel zvěstovalo počátek nového měsíce ve starých kulturách a civilizacích, v judaismu a islámu tak činí dodnes.


e/ Konjunkce (příp. opozice a další aspekty) mezi planetami.


Ve starých dobách zejména mezi Jupiterem a Saturnem, které mají periodu 19,86 roků. Každá další konjunkce nastává o 243° dál, což umožňovalo kumulovat jupitersko-saturnské konjunkce do větších celků. Jednotlivé konjunkce po cca 20 letech (19,86 r) se nazývají minima/specialis, během 60 roků (59,58 r) se konjunkce umístí ve všech třech znameních jednoho živlu. V jednom živlu se odehraje 10 konjunkce během 200 let (198,6 r) s výjimkou 9.konjunkce, která nahlédne do dalšího živlu. Tato sekvence se nazývá media/trigonalis.
Po 40 konjunkcích se vystřídají všechny čtyři živly a začíná nový cyklus. Tato 800letá sekvence (794.4 r) nese název maxima/climacteria.


Zvláštním případem je tu třikrát se opakující konjunkce Jupitera se Saturnem (v prostřední je Jupiter retrográdní). K trojité konjunkci dochází 7x za tisíciletí (např. v letech 967/8, 1007/8, 1306, 1425, 1682/3, 1940/1, 1980/1. V roce -6 (7. př.n.l.) měla tato trojkonjunkce zvěstovat narození spasitele Ježíše Krista.


Po objevení Urana 1781, Neptuna 1846* a Plutona 1930, Cheirona 1977, Eris 2005 se tyto periody rozšířily o jejich periody. *(Galileo Galilei pozoroval Neptuna dalekohledem už 28.1.1613, ale považoval ho za Jupiterův měsíc.)


Zodiakální periody cca: Uran 84 r, Neptun 165r, Pluton 248 r, Cheiron 50 r, Eris 557


Saturn/Uran 45 r, Saturn/Neptun 36 r, Saturn/Pluton 33r, Saturn/Cheiron 70 r,
Uran/Pluton 127 r, Uran/Neptun 171 roků, Neptun/Pluton 492 roků


f/ Zákryty planet a hvězd


V astronomii znamená slovo tranzit přechod Merkura nebo Venuše přes Sluneční disk při dolní konjunkci.


Merkur tranzituje přes sluneční disk 13x za století (např. 7.5.2003, 8.11.2006, 9.5.2016)


Venušin synodický vztah se Sluncem trvá 8 roků a má důležité místo v kalendářovém umění starých civilizací, její tranzity se odehrávají po 122 a 130 letech. (např. 9.12.1874, 8.12.1882, 8.6.2004, 6.6.2012)


Častým jevem jsou zákryty planet nebo hvězd Lunou, řidčeji planetou, jde o zdůrazněnou konjunkci.


g/ Dlouhodobé periody vzestupných uzlů planet


Heliocentrické vzestupné a sestupné uzly planet se pohybují ve směru zvěrokruhu rychlostí několika desítek úhlových sekund za rok, celý zvěrokruh by teoreticky prošly za několik desítek tisíc let. Zajímavé jsou i konjunkce planet se svými uzly.


h/ Přechody planet přes rovník, tj. nulová deklinace


Nejpoužívanější a nejznámější je tento horoskop jako ingres Slunce do znamení Berana a Vah, kdy má Slunce nulovou deklinaci.


Podobně lze počítat dotek jakéhokoli tělesa s rovníkem, často se používá Luna, zajímavé jsou i rovníkové kontakty ostatních planet. Lze tu využít i výhod astrokartografického zobrazení horoskopu.


Př. 31.3.1981 Saturn 23:43 UT má deklinaci 0°a směřuje na severní polokouli. V kartografickém zobrazení můžeme vidět Neptunův ascendent, probíhající např. středem Itálie, moravsko-slovenskými hranicemi. Rozpuštění Československa klidnou cestou si jistě pamatujeme, dále připomeňme hrozící rozpad Itálie.


i/ Planetární útvary, např. tzv. Vědra/Trychtýře, shluky planet, retrogradita a podobné jevy


Těmito jevy se systematicky zabýval RNDr. Milan Špůrek. Během roku 2011 např. končí osmileté období Saturnského vědra, které začalo v roce 2004. Předchozí Saturnská vědra nastala v letech 1792/1797, 1825/35, 1865/74, 1926/34, 1964/75.


Podobně zajímavá jsou období seskupení planet v úzké výseči, např. v podzimních a zimních měsících 80. let 20. století. 13.11.1982 v 16:38 SEČ, kdy všechny planety včetně Světel ležely ve výseči 71°43´ od Plutona na 27°Vah 49´po Mars na 9°Kozoroha 32´


12. – 14. 7. 1986 7 planet retrográdních (kromě Venuše a Světel)


21. 1. 1979 – 14.3.1999 byl Pluton z heliocentrického hlediska blíž Slunci než Neptun. Plutonovo perihelium/přísluní nastalo 12. 9. 1989


j/ Pozorování nov, supernov


1006 – extrémně jasná supernova; záznamy dokládají pozorování v Egyptě, Iráku, Itálii, Švýcarsku, Číně, Japonsku a pravděpodobně i Francii a Sýrii.


1054 – počátek formování Krabí mlhoviny, zaznamenaný čínskými astronomy a možná i nejspíš i obyvateli prekolumbovské Ameriky.


1181 – zaznamenaná čínskými a japonskými astronomy, supernova v Kasiopei.


1572 – supernova v Kasiopei, pozorovaná Tycho Brahem, jehož kniha De Nova Stella dala podobným objektům název „nova“. O této supernově podal zprávu i Tadeáš Hájek z Hájku.


1604 – supernova v Hadonoši, pozorovaná Johannem Keplerem; poslední supernova pozorovaná v Mléčné dráze. Tato supernova posloužila Galileovi jako důkaz neplatnosti aristotelovského dogmatu o neměnnosti nebes.


1885 – supernova v galaxii Andromeda, objevená Ernstem Hartwigem.


1987 – supernova ve Velkém Magellanově mračnu.


k/ Komety (periodické i neperiodické)


Nejznámější periodickou kometou je Halleyova s periodou návratu 75/6 roků, záznamy o jejím pozorování sahají do roku 240. př.n.l. Jméno dostala po Edmundovi Halleyovi, který v roce 1705 jako první předpověděl její návrat v roce 1758, tvrdil, že komety z let 1456, 1531, 1607 a 1682 jsou jedno a to samé těleso. Ve 20. století se vrátila v roce 1910 a 1986.


2/ Nativity důležitých politiků a postav veřejného, kulturního či vědeckého života.


Vzájemné, synastrické vztahy s nativitami jiných osob a radixy domácích i cizích států.


Tranzity, revoluce a direkce atd. v rozhodujících okamžicích jejich veřejného i soukromého života.


3/ Přenášení zvěrokruhu na zeměkouli čili NEBE NA ZEMI


a/ Z hlediska vědy signatur jsou např. Čechy signované znamením Lva. V roce 1162 dostal král Vladislav II. do erbu stříbrného lva ve skoku, do té doby používali čeští vládcové přemyslovskou orlici.


Praha a 8°Lva, zřetelně heraldického původu – osmičku připomínají spletené ocasy českého heraldického dvouocasého lva.


Londýn 17° Blíženců 54´ – nejvýznamnější angl. astrolog William Lilly na základě Bonatiho pouček a dalších jevů předpověděl v roce 1648 z přechodu hvězdy El Nath přes toto místo pro Londýn a Anglii na léta 1665/7 nešťastné období. Na konci roku 1664 v Londýně vypukl mor, epidemie kulminovala na jaře roku 1665 a v noci z 2. na 3. září 1666 velkou část města zničil obrovský požár.


b/ Snaha nalézt nějaký na bod na Zemi, jehož zeměpisné souřadnice by odpovídaly počátku některého znamení zvěrokruhu, případně stupně a tak oba souřadné systémy sladit.


Příklady:


Rudhyar: Sfinga odpovídá přechodu mezi znamením Lva a Panny (panenská lvice), Sfinga ma souřadnice 29°58´44“ severní šířky a 31°07´57“ východní délky zaokrouhleně 31°58´, což odpovídá 0° Panny, Lev začíná na 1°08´východní délky, Rak na 28°52´západní délky, Váhy na 61°58´východní délky atd.


Místní poledník ostrova El Hierro (Ferro) jeden z Kanárských ostrovů 17° W 39′ 46.02″, zaokrouhleně 18° západně od Greenwiche lze ztotožnit s počátkem znamení Berana. Poledník ostrova El Sierro (Ferro) byl používán jako nultý poledník před zavedením Greenwichského poledníku. Z astrologického hlediska tedy začíná znamení Býka na 12° výhodní délky, znamení Blíženců na 42° východní délky atd.


Cyril Fagan ztotožňuje Cheopsovu pyramidu s hvězdou Aldebaran, která má v siderickém zvěrokruhu délku 15°Býka (SZ), v tropickém zvěrokruhu 1.1.2010 9°53´05“ Blíženců.


Pražský zodiak Milana Špůrka, který vede osu 15°Býka-15°Štíra poledníkem rotundy Nalezení sv. Kříže. Začátek znamení Raka leží na oltáři katedrály sv. Víta, kde Slunce zapadá o letním slunovratu. Začátek znamení Berana leží v kostele sv. Klimenta, začátek znamení Kozoroha v rotundě sv. Longina v Ulici Na rybníčku poblíž kostela sv. Štěpána, začátek znamení Vah leží v místě bývalého kostela sv. Filipa a Jakuba na Smíchově. Pražský zvěrokruh lze rozšířit na celé Čechy.


Jan Kotiš nalezl podobnou dispozici v Plzni, s centrem poblíž Velkého náměstí.


3/ Astrologická meteorologie


Předpovídání dlouhodobé i krátkodobé změn počasí patřilo kdysi do astrologické praxe.


V současnosti se tímto oborem zabývá ing. Jiří Nitsche z Olomouce, který úspěšně předpovídá změny počasí zejména údery „chladných sil“ na základě staroindického védského textu.


ZNÁZORŇOVÁNÍ HOROSKOPŮ


1/ Standardní zobrazení běžné v té které době


2/ Astro*karto*grafie (ACG) Jim Lewis 70. léta 20. století, navazuje na předchozí merkatorskou projekci. Sinusoidy na mapě světa znázorňují kde jsou v onom okamžiku na celé zeměkouli planety na ascendentu a descendentu, kde na Mediu a Imu Coeli.


3/ Azimutální zobrazení (Local Space). Polohy planet jsou přeneseny z ekliptikálních souřadnic do azimutálních souřadnic, což ukazuje, kterým směrem se planeta nachází. Aktivní jsem i opozice na tato místa.


Variantou azimutálního zobrazení je Pražský zodiak Milana Špůrka.


4/ Mundoskop Cyrila Fagana. Polohy planet jsou přeneseny z ekliptikálních souřadnic )siderického zvěrokruhu) na primární vertikálu.


PERIODIZACE DĚJIN


„Pojem doba osová (německy Achsenzeit) zavedl německý filosof Karl Jaspers ve svých pracích z filosofie dějin; označuje dobu vymezenou přibližně lety 800 a 200 př. n. l., kdy ve čtyřech na sobě nezávislých kulturních prostorech současně povstaly filosofické a náboženské tradice, které dodnes tvoří základy civilizace. Podle Jasperse osová doba znamenala ustanovení duchovních základů lidství; vznikly základní pojmy a kategorie, ve kterých lidstvo myslelo během celých následujících dějin a ve kterých myslí dodnes.


S příchodem hinduismu a buddhismu v Indii, taoismu a konfucianismu v Číně, prorockého judaismu a zoroastrismu na Předním východě a filosofie ve starém Řecku vznikl nábožensko-filosofický pohled na svět, ze kterého lidstvo dodnes čerpá sílu a naději. Toto vykročení k absolutnu či, jak je Jaspers nazývá, zduchovnění, způsobilo podstatnou proměnu lidstva a vznik dějin v nám známém smyslu.


Jádrem této proměny, jež v osové době začala, je sebeuvědomění člověka jako mravně odpovědného jednotlivce a s tím související objev lidské subjektivity, svobody, individuální morálky a svědomí. Individualizovaný člověk tak postupně ztrácí oporu samozřejmě sdíleného mýtu a tradice, k nimž musí přistupovat kriticky a orientovat se podle svého vlastního rozumu. Jako svobodný odpovídá za své činy a zároveň ví, že není jen hříčkou osudu, nýbrž že sám také tvoří dějiny.


Další moderní autoři hovoří o této „revoluci starověku“ jako o kroku „od mýtu k logu“ (např. Wilhelm Nestle), o „objevu ducha“ (Bruno Snell), „zrodu logu“ (Arno Schmidt), či v souvislosti se vznikem řeckých městských států jako o „počátku dějin“ (Jan Patočka) a „vzniku politična“ (Christian Meier). Význam tohoto obratu vyjádřil podle Patočky Platón tak, že za hlavní úkol člověka pokládá „péči o duši“.“ Zdroj: wikipedia


Z astrologického hlediska Jaspersovu „dobu osovou“, nebo lépe její počátek, můžeme ztotožnit s obdobím okolo roku 578/5 př. n. l. (-577/4 astronomicky), kde se postupně setkali v konjunkci na 10°až 15°znamení Býka planety Uran, Neptun a Pluton. Další trojkonjunkce těchto planet nastane v letech 3368/70 uprostřed znamení Blíženců


Teorie platonských věků založených na couvání jarního bodu souhvězdími se začala objevovat až s vystoupením Teosofické společnosti, poprvé spekulace o přechodu z věku ryb do věku Vodnáře objevila u astrologa-teosofa A.J.Pearceho v jeho knize The Textbook of Astrology vydané 1879. Názory na datum příchod věku Vodnáře se různí, od roku 1648 do roku 2800.


Různí autoři také navrhují další možné značení vztahů mezi jarném bodem a počátkem siderického zodiaku zejména podle toho, jakou zvolili fiduciální hvězdu, případně referenční bod, jímž tento rozdíl měří. Nejčastěji se používají:


Aldebaran, který dal vzniknout synetickému jarnímu bodu SVP Cyrila Fagana a Donalda Bradleye.


Spika, o kterou je opřena ayanamsha indické astrologie


Regulus, jehož postup tropickým zvěrkruhem používá RNDr. MIlan Špůrek a také autor tohoto materiálu.

Pavel Turnovský: REZONANCE

Z němého oka uragánu, z hlubiny, ze tmy, z času na čas.
Tušený rytmus, neznatelný tlukot srdce.
Někdy útržek slova.
Ne snadno se udržujeme při vědomí.
Ne snadněji soustřeďujeme pozornost.

Zaposlouchali jsme se.
Někdy jsme i něco zaslechli.
Později jsme začali rozumět.
Časem jsme i pochopili.
Pak sami jsme počali znít slabým ozvukem,
sami jsme počali souznít, sami jsme se rozezvučeli.

Tvým zpěvem, Rudhyare, tebou rezonujeme.

Rudhyar: Minimální požadavky na praxi astrologi

Pokus o formulaci minimálních požadavků na praxi nativní astrologie

Dane Rudhyar

Výrazný vzestup zájmu veřejnosti o astrologii během posledních několika let zintenzívnil společenské a psychologické problémy, které byly v oblasti astrologie vždy přítomny, avšak v danou chvíli je zapotřebí brát je vážně v úvahu. Jsou nabízena různá řešení, z nichž některá mohou vytvářet nové a ještě rozsáhlejší a hlubší problémy. Tato problematika má všeobecný význam, neboť přesahuje astrologickou praxi a dotýká se základního vztahu mezi svobodou jedince, nezbytnou pro demokratickou společnost, a oprávněnými obavami jakékoli organizované komunity o osobní blaho jejích členů.

V užším smyslu astrologové čelí problému, zda by astrologická praxe měla být oficiálně uznána jako právoplatné povolání chráněné příslušnými zákony. To znamená, zda by osoby praktikující astrologii měly mít licenci od státu či od nějakého celostátního svazu či cechu schopného prosadit určité předpisy, které by veřejnost ochránily před podvodníky či dobře smýšlejícími leč neschopnými provozovateli astrologické praxe. Jádrem věci je pochopitelně slovo “prosadit”. Odbory si své požadavky posadit dokáží, neboť pracující jsou nezbytní pro zaměstnavatele i pro blaho společenství či státu. Astrologové pro společnost nezbytní nejsou. Jsou ještě méně nezbytní než umělci, hudebníci či spisovatelé. Aby mohli být považováni za nezbytné, museli by spadat do široké skupiny zahrnující kněze, rodinné poradce, psychology různých škol a léčitele mnoha typů.

Být nezbytný pro společnost je jedna věc; jiná je ta, zda je možné být nebezpečný pro jednotlivce a tudíž nepřímo i pro společenství jako celek. Rodinný poradce či psycholog může poskytnout radu, která může mít destruktivní vliv na člověka, jenž vyhledal jeho pomoc. Totalitní společnost, která oficiálně vyznává ateistický a materialistický světonázor, logicky považuje duchovní z řad organizovaných náboženství za podvratné živly hlásající klamavé nauky. Ve společnostech ovládaných striktně tradičními církvemi, jsou astrologové a jasnovidci považováni za šarlatány, kteří klamou naivní jedince; proto byly schváleny zákony namířené proti nim. S opovržením se setkávají všude tam, kde je jako jediná cesta k pravdě a zdravému rozumu vzývána současná věda a její přístup k životu.

Dnes se některé z nejkonzervativnějších církví staly tolerantními k tomu, co kdysi odsuzovaly; vědci oficiálně operují s téměř okultními koncepty a astrologie přitahuje pozornost mnoha psychologů, přičemž někteří s ní dokonce pracují. Přestože astrologie již není považována za nebezpečí pro duchovní či morální zdraví společnosti, nezpochybnitelným faktem zůstává, že může způsobit psychickou újmu jedinci, který ji praktikuje pro svou vlastní potřebu či který se profesně věnuje klientům vyhledávajícím pomoc. Pokud se astrolog dopouští chyb, libuje si v negativistických výkladech, předpovídá neštěstí a postrádá porozumění pro psychický stav těch, kterým na základě astrologie poskytuje rady, následky mohou být vážné. Tento jev není nijak vzácný a během těch čtyřiceti let, co o astrologii píši a dělám si starosti o to, co může v mysli klienta vyvolat nepromyšlený výrok o „zlověstných“ planetách při zrození či hrozících „nepříznivých“ aspektech, jsem obdržel nespočet dopisů od zneklidněných či vyděšených lidí, doufajících, že je nějak mohu osvobodit od vzpomínek na neblahé předpovědi. V téměř každém případě tyto předpovědi neuváženě zveličovaly možnost tragických událostí či opomíjely možnost využití těchto těžkostí pro rozvoj charakteru a dosud skrytých schopností.

Z mého pohledu by udělování nějakého oficiálního povolení k provozování astrologie mělo ten smysl, že by veřejnost, obeznámená jen s výklady slunečních znamení publikovanými v novinách a časopisech, byla upozorněna na skutečnost, že astrologie je nejen vážná záležitost, nýbrž i metoda, jak čelit životu a jeho problémům, která může mít při neuváženém přístupu škodlivé následky. Samozřejmě, že každá pravda může být nebezpečná: fyzika i chemie mají potenciál působit nesmírnou škodu, když ne přímou, tak nepřímou; celá řada lidí onemocní v důsledku indikace nevhodných léků či nepromyšlené či plošně aplikované léčby.

Jaké je tedy řešení? Větší odbornost sama o sobě nevyřeší vše, neboť odbornost může znamenat řadu věcí – „operace proběhla úspěšně, ale pacient zemřel!“ Možná nejdůležitějším faktorem ve zdravém praktikování jakékoli vědy, či dokonce jakéhokoli umění, je silný smysl pro osobní zodpovědnost vůči lidské bytosti, která je praxí zasažena, což implikuje jasné a hluboké porozumění slovu „zasažena“. Každý praktik by měl převzít plnou zodpovědnost za informace, rady či doporučení, které předává. Čím více respektovaný je systém poznání, z něhož tyto rady či doporučení vychází, tím větší je zodpovědnost toho, kdo tento systém používá. Pokud je vědění současnosti nazýváno „vědeckým“ a jako takové přijímáno a vyučováno oficiálními institucemi, bude člověk, kterému jsou na jeho základě udělovány rady, automaticky tyto rady považovat za správné.

Z těchto důvodů spočívá problém vyvstávající před dnešními astrology nejen v obraně „dobrého jména astrologie“ před nekvalifikovanými, nezpůsobilými či poněkud bezohlednými osobami, které se tváří jako uznávaní astrologové – což astrology v podstatě trápí nejvíce! – nýbrž především ve vzdělávání jak astrologů všech věkových kategorií, tak i veřejnosti žádající si jejich rady a vedení. Slovem “vzdělávání“ nemám na mysli instruktáž ve formálních kurzech ohledně toho či onoho systému technik, nýbrž sdělení, co znamená být astrologem a pracovat s lidmi na základě astrologie či v astrologii hledat vedení a řešení vlastních problémů.

To znamená objektivní a nepřikrášlené uvědomění si (1) čím astrologie ve své podstatě je a (2) co od ní člověk může očekávat.

1. Není snadné předložit definici astrologie přijatelnou pro všechny astrology. V následujících řádkách jsem se pokusil vyhnout určitým slovům, která jsou tendenční, a jednoduše uvádím, co z užití pojmu astrologie minimálně vyplývá. V tomto článku mi jde především o astrologii nativní – tj. astrologii pojednávající o horoskopech narození jednotlivých osob či kolektivních „společenských“ osob (národů, velkých a pevně vymezených institucí atd.) či obecněji jakéhokoli organizovaného a relativně stabilního systému vzájemně provázaných činností, který lze považovat za celek – organismus mající počátek a charakteristické fáze růstu a rozpadu.

S ohledem na to může být astrologie definována jako praktická a psychologická aplikace teorie, podle níž existuje přímá souvztažnost mezi periodickými pohyby nebeských těles obklopujících Zemi a (1) rozpoznatelnými vzorci událostí, (2) základními strukturálními faktory v povaze živých organismů a vývojem této povahy v průběhu života.

Astrologická praxe vychází z této teorie. Jedná se o „teorii“ ve stejném smyslu, v jakém hovoříme o Einsteinově teorii relativity. Pravdivost teorie není možné absolutně dokázat, avšak mohou být testovány její důsledky; postupuje-li se pečlivě, výsledky bývají celkově pozitivní. Teorie „funguje“. Je založená na předpokladu, že žijeme v uspořádaném univerzu, v němž je vše v pohybu a podléhá periodickým změnám podle kosmických zákonů. Astronomie jednoduše pozoruje, analyzuje a definuje fungování těchto zákonů; astrologie tvrdí, že toto fungování má smysl a do jisté míry i účel, pokud se vztahuje k formování a rozvoji lidských bytostí. Co způsobuje vztah (či paralelismus) mezi dynamickými procesy ve vesmíru a procesy odehrávajícími se v životech jakékoli lidské bytosti, na biologické a psychicko-mentální úrovni, je otázka, kterou se různé minulé i současné astrologické školy pokoušely různými způsoby objasnit. Jejich odpovědi se liší, stejně jako metody hodnocení tohoto paralelismu, avšak zásada, že takováto korespondence existuje, ať už je vykládána jakkoli, je obsažena ve všech formách astrologie.

Základem astrologie je tedy studium pohybu nebeských těles v kosmickém prostoru, který obklopuje Zemi a její obyvatele. Ve hře jsou dva hlavní faktory: nebeská tělesa (většinou Slunce, Luna a planety) a prostor, v němž se pohybují. Tento prostor lze různými způsoby dělit. V současnosti nejběžnější je zodiak rozdělený na 12 úseků. Zodiak lze však chápat buď jako pole kosmických „vlivů“, které jsou aktivovány a soustřeďovány průchodem (zdánlivě se pohybujícího) Slunce, Luny a planet, anebo prostě jako abstraktní referenční rámec, který nám umožňuje zakreslovat pohyb nebeských těles a měřit jejich úhlové vztahy v geocentrickém prostoru.

Dnes se navíc používají dva typy zodiaku; většina západních astrologů pracuje s „tropickým zodiakem“ – zodiakem 12 znamení – zatímco v Indii a poslední dobou v nemalé míře i v Americe a Evropě je používán „siderický“ zodiak založený na 12 souhvězdích. (Tato souhvězdí jsou skupinami hvězd, které se nacházejí poblíž ekliptiky – tj. zdánlivé roční dráhy Slunce po obloze - a dělí ji).

Astrologie, která figuruje v „předpovědích dle slunečních znamení“ – v novinách, časopisech a ročních analýzách – zatím vždy používala zodiak znamení, který souvisí se střídáním ročních období. Hlavní oblastí jejího zájmu jsou pozice Slunce, Luny a planet v zodiakálních znameních, z nichž každé je rámcově avšak typicky charakterizováno. Jelikož je založena primárně na znamení, v němž je při narození umístěno Slunce – tj. na měsíci narození dotyčného – význam „vašeho slunečního znamení“ a předpovědi uváděné ve výkladech, které ze slunečních znamení vychází – mohou být přinejlepším velmi obecné. Lidské bytosti dělí do pouhých 12 kategorií, z nichž každá teoreticky reaguje na životní situace konkrétními způsoby a vykazuje více méně podobné povahové rysy.

Charakter působení kosmického prostředí na jedince v určitém čase může být zjištěn pouze tehdy, je-li horoskop přesně spočítán na daný okamžik a pro striktně definovanou lokalitu na zemském povrchu. V nativní astrologii musí být základem signifikantního astrologického výkladu jedincova temperamentu a životní cesty nativní horoskop přesně spočítaný na okamžik prvního nadechnutí. Mohou být použity i jiné vedlejší horoskopy, avšak základním faktorem v astrologii zůstává nativní horoskop. Je chápán jako počátek individualizované a alespoň relativně nezávislé existence v otevřeném kosmickém prostředí. Před narozením se embryo vyvíjí v uzavřeném prostředí zcela ohraničeném matčinou dělohou, a teprve s prvním nadechnutím začíná individualizovaným způsobem fungovat základní rytmus organismu – krevní oběh a dech.

Každý člověk, který se prohlašuje za astrologa schopného radit klientům na ryze astrologické bázi, by měl být schopen zhotovit přesný nativní horoskop pro přesný okamžik a místo zrození. Pouze ve výjimečných případech se bez toho lze obejít, pokud astrolog použije horární horoskop, aby zodpověděl konkrétní otázku položenou klientem. Avšak i tehdy lze vřele doporučit použití nativního horoskopu tazatele jako východiska. Horární astrologie je speciálním odvětvím astrologie a moderní astrologové ji většinou buď nepoužívají vůbec, nebo nejsou dostatečně zběhlí v jejích zvláštních pravidlech, aby s horárními horoskopy spolehlivě pracovali. Horární astrologie nejen vyžaduje stejnou péči při výpočtu horoskopů jako astrologie nativní, nýbrž vychází ze specifického přístupu k univerzu a životní filozofii; spadá do kategorie „věšteb“. Zcela jistě nemá místo ve „vědeckém“ pojetí astrologie, použijeme-li slovo vědecký v jeho obvyklém moderním smyslu.

Zatímco definice astrologie, kterou jsem představil, je v zásadě platná při jakémkoli užití astrologie, všichni – příznivci, studenti i praktikové – by si měli být vědomi, že existuje celá řada astrologických škol a systémů. Každá předchozí kultura měla svůj specifický způsob chápání a výkladu paralelních vztahů mezi pohybem či pozicemi nebeských těles a sledem životních událostí či biofyzickými vlastnostmi a smyslem života lidské bytosti. Nejenže byly navrženy různé referenční rámce pro pohyby planet a řada sekundárních faktorů z těchto pohybů odvozených, nýbrž se výrazně lišily i základní přístupy k astrologii a charakter i účel astrologické praxe. Liší se dodnes.

Podíváme-li se na situaci v západním světě, nalezneme minimálně dva základní přístupy. Nazval jsem je přístup zaměřený na události a přístup zaměřený na člověka. Většina lidí s hlubokým zájmem o nativní astrologii je do určité míry kombinuje, avšak každý z těchto přístupů je založen na svébytném způsobu chápání, interpretace a aplikace astrologických údajů. Jeden z přístupů často popírá platnost údajů či dosažených závěrů přístupu druhého. S tím se samozřejmě setkáváme i v současné psychologii i medicíně.

Na události zaměřený přístup je ve své nepopulárnější podobě formou věštění, a to do takové míry, do jaké primárně zdůrazňuje předpovídání budoucích událostí. Ve své vyspělé či kultivované podobě se stává „vědeckým“ přístupem k astrologii, v současnosti velmi diskutovaným, neboť zdůrazňuje „výzkum“, statistiku a čím dál složitější matematické výpočty.

Pro typ astrologa „zaměřeného na člověka“ je astrologie jakýmsi druhem osobního doprovázení, jehož cílem je pomoci jedinci aktualizovat co nejvíce z jeho vrozeného potenciálu. Události ho tedy zajímají jen do té míry, do jaké jim může být dán hlubší, obsáhlejší smysl v rámci celého životního vzorce a individuality člověka, jehož nativní horoskop je zkoumán.

Tento typ astrologa považuje předpovědi za potenciálně nebezpečné pro klienta, neboť v něm mohou vyvolat strach či nepodložená očekávání, a to obvykle ve větší míře, než jaká by umožnila moudrou přípravu na budoucí dění, jehož přesný charakter astrolog jen zřídkakdy zjistí, není-li jasnovidný – ovšem i jasnovidnost je nespolehlivá.

Statisticky podložené poznatky o významu různých faktorů v astrologii mohou být nejpřínosnější při práci s velkými soubory horoskopů a při ověřování platnosti tradičních učení o charakteristikách znamení, planet a meziplanetárních aspektů, avšak nemají valného významu v situaci, kdy před astrologem sedí klient s konkrétními problémy, které jsou alespoň do určité míry jedinečné. Žádná statistika není stoprocentní. Pokud 70% analyzovaných případů naznačuje, že osoby s planetou v určitém postavení dosáhnou úspěchu v nějakém oboru či onemocní nějakou konkrétní nemocí, pak člověk, kterého má astrolog před sebou, může zrovna spadat do kategorie zbylých 30%. Statistický výzkum NEPRACUJE s individuálními případy, avšak může vypovídat o relativní platnosti běžně používaných astrologických charakteristik a technik – a tím zvyšovat věrohodnost základní astrologické teorie, což je něco, co většina astrologů vidí ráda.

Nedávné objevy v astronomii, astrofyzice a chemii přidávají této teorii na věrohodnosti tím, že odhalují úzkou souvislost – a dokonce vzájemnou provázanost – všech faktorů v konkrétním kosmickém prostředí, např. sluneční soustavě. To však samo o sobě nečiní smysluplným způsob, jakým jsou tyto kosmické souvztažnosti aplikovány v astrologii na jednotlivé osoby. Astrolog, kterému jde především o psychické zdraví svých klientů – a o své vlastní, neboť je sám sobě klientem! – považuje astrologii spíše za univerzální jazyk než za empirickou vědu, která předkládá konzistentní soubor zákonů o přímém „vlivu“ nebeských těles na lidské bytosti. Oba přístupy k astrologii mají bezpochyby svou platnost; každý z nich odkazuje k jinému typu temperamentu a způsobu myšlení.

Pustí-li se člověk do studia astrologie či sám vyhledá radu astrologa, bylo by dobré vše, co jsem výše uvedl, pečlivě zvážit, neboť mnohé záleží na myšlenkovém a pocitovém přístupu, s nímž se člověk obrací k astrologii a k jakémukoli konkrétnímu astrologovi. Totéž lze říci o návštěvě psychoanalytika.

2. Víme-li, že něco „je“, mělo by to vést k dalšímu tázání: „k čemu to je“? Většina lidí se však neobtěžuje ptát, co pro ně astrologie může udělat, čím může obohatit jejich vědomí a život nebo proč vlastně by pro ně mělo mít hodnotu, nechat si „vyložit“ horoskop. Astrologie se stala módní záležitostí. Přitahuje a fascinuje. A my jsme přirozeně zvědaví, co by o nás a především o naší budoucnosti mohl říci astrolog. Náš věk je na budoucnost orientovaný. Lidé cítí, že lidstvo prochází kritickým obdobím, snad přechodem k něčemu skvělému – nebo naopak k jadernému holokaustu? - v osobní rovině pak třeba ztrátou zaměstnání, náhlým zbohatnutím, zhroucením, rozvodem či ideální láskou. Každý cítí, že někam směřuje, avšak málokdo ví, kam. Možná napoví „hvězdy“. Je to bez rizika a může to být zábava.

Pro některé lidi může být povrchní znalost astrologie a snadná obeznámenost se znameními zvířetníku a populárními charakteristikami planet skutečně zábava – zajímavé konverzační téma, dokonce dobrý způsob, jak se předvést na večírku a udělat dojem na náhodné známosti: „Jaké jsi znamení?“ atd. Takovýto přístup neobnáší žádné velké riziko. Je příznakem nejisté a neklidné společnosti, v níž znudění či úzkostní jedinci těkají od jedné věci k druhé, od jednoho kultu či guruovi k druhému, v jakési naději na naplnění hluboké vnitřní prázdnoty. Všechno je vzrušující a nic není bráno vážně. Konečným důsledkem je obvykle zmatek.

Jiným astrologie skutečně učaruje; možná proto, že jim připadá jako otevřená brána do širší reality. Stojíte na prahu a snažíte se zjistit, co je ten nedozírný svět planet a souhvězdí, co vlastně znamená, jak jej nejlépe prozkoumat a jak se s ním seznámit. Astrologie je prastará; má nádech mystéria. Je evidentně založená na něčem, co skupiny lidí na všech světadílech považovaly za zásadní. Hrajete si s astrologickými symboly, snažíte se je přiřazovat každodenním zkušenostem, používat je jako světlo při cestách do vlastních hlubin – cestách ke svému skutečnému já, své bytostné podstatě. Kromě toho – neodhaluje nám astrologie pravou tvář našich příbuzných, společníků a přátel, skrytou pod každodenní maskou či přechodnými náladami, v lásce i hněvu? Tolik se druhým chceme dostat na kloub! A poznání znamená moc; nebo si to aspoň myslíme. Astrologie skýtá mnoho příležitostí k hrátkám „kdo s koho“ – nemluvě o těch méně etických možnostech.

Mnozí mladí lidé se dnes učí astrologii – patrně ne tak do hloubky – proto, že si mohou přijít na celkem snadné peníze, jakmile dokáží s přehledem spočítat hlavní data požadovaná k sestavení nativního horoskopu a svými výkladovými schopnostmi udělat dojem na přátele. Během tohoto procesu se jejich každodenní mysl a jazyk zahltí astrologickými pojmy. Zabřednou do světa symbolů. Každý astrolog by si měl být vědom nebezpečí „profesionalismu“, neboť profesionál obvykle vztahuje vše, co se týká jeho i druhých, ke své specializaci a bývá natolik zabrán do jazyka, který používá, že v dané myšlenkové oblasti ustrne. Pak ztratí schopnost vnímat, že astrologie je pouze jedním z přístupů k řešení životních problémů – jedním z mnoha.

Důkladnější a osvícenější student či praktik je často člověk, který se k astrologii dostal v důsledku svého zapáleného hledání náboženské či filozofické interpretace života, které jej přivedlo ke studiu starých či východních nauk. Poté, co zjistí, že astrologie hrála zásadní roli ve starověkých kulturách a dodnes je chována v úctě v asijských zemích, snaží se pochopit, v čem spočívá její univerzalita. To jej vede ke studiu současných myslitelů, kteří se zabývají astrologií jakožto zvláště významnou a praktickou aplikací metafyzických konceptů, které svým významem zdaleka přesahují své užití v astrologii.

Astrologii v současnosti studuje či používá řada univerzitně vzdělaných psychologů či dokonce lékařů, aby mohla ke svým profesním problémům přistupovat v rámci nového rozměru existence – podobně jako lékaři studují starodávnou čínskou metodu akupunktury, jež je praktickou aplikací základní životní filozofie – taoismu. Existují i lidé s dychtivým intelektem, formovaným striktně empirickými a materialistickými přístupy moderní vědy, kteří pocítili nutkání astrologii prozkoumat, aby prokázali, že jde o naprostý blud, avšak kteří, ač neradi, nakonec uznali platnost alespoň některých jejích předpokladů a opatrně podpořili něco z jejích tradičních poznatků.

Pokud jsme zde zmiňovali tyto různé cesty, které dnešní lidi přivádějí k astrologii, bylo to proto, že velmi mnoho záleží na tom, s jakým přístupem zájemce začíná studovat a – často příliš brzy – praktikovat, co se naučil v učebnicích či kurzech nezřídka vedených učiteli, kteří mají sami velmi zúžené a striktně technické chápání toho, co učí. Každá výuka astrologie by měla začínat otázkou: Proč se chceš astrologii naučit? Co čekáš, že ti přinese a jak hodláš své znalosti využít?

Stejné otázky by měly napadnout také každého, kdo žádá o astrologickou radu. Jedna z reálných možností psychologického poškození nebo dezorientace, jež hrozí každému, kdo podstupuje astrologickou konzultaci, vyplývá z falešných očekávání tazatele ohledně toho, co mu může astrolog odhalit. Řada lidí čeká, že jim profesionální astrolog bude schopen říci, co přesně je potká a jak jejich aktivita, ať už je jakákoli, nakonec dopadne. Jiní očekávají úhledně formulovaná řešení svých psychických problémů a pravděpodobně i potvrzení, zda jejich ambice, manželství či nová láska jsou to pravé. Od astrologie očekávají to, co mnozí mladí lidé od svého gurua – že je osvobodí od úzkosti, nejistot a pochybností a především že jim řekne, co přesně mají dělat a kdy.

Tohle obvykle po astrologii požadovat nelze, přestože v některých vzácných případech moudrý a psychologicky vnímavý astrolog může ukázat cestu z nějakých zřejmých obtíží a naznačit nejlepší z možných způsobů jednání – nebo ukázat, které jsou ty méně dobré, což bývá snazší.

V naší demokratické společnosti, která se teoreticky vyznačuje právem a povinností jedince rozhodovat o vlastním způsobu chování a svobodně si volit svou životní náplň, by mělo být úkolem astrologa pomoci člověku vyznat se v možnostech, které se před ním otevírají, objektivně a bez emocí prezentovat jakoukoli životní situaci a pokud možno objasnit co tato situace znamená v konkrétní fázi celoživotního vývoje dotyčného. Snad nejdůležitějším úkolem astrologa je dát minulým událostem a osobním krizím nový, konstruktivní smysl tím, že citlivě poukáže, proč a jak byly nezbytné pro rozvoj charakteru, síly a moudrosti – a tedy jak zapadají do celkového plánu aktualizace schopností a vloh, které byly při narození pouhým potenciálem. Transformovat události – obzvlášť ty obtížné a bolestivé – na nezbytné fáze celkového procesu „sebeaktualizace“ a naplnění osudu; právě toto by nativní astrologie měla umět poskytnout těm, kdo v ní věří a kdo ji používají, ať už pro sebe či pro klienty.

Takto chápaná praxe nativní astrologie – opakuji, že ta je dnes nejdůležitějším a nejpoužívanějším typem astrologie – je formou psychologického doprovázení; mohla by eventuálně sloužit i lékařům či komukoli, kdo přijímá zodpovědnost za poradenskou činnost. Z tohoto důvodu by mělo být zřejmé, že astrologie požaduje od těch, kdo ji praktikují, nejen určité penzum dovedností při výpočtu a výkladu nativních horoskopů a jakýchkoli horoskopů z nich odvozených, nýbrž i jistou míru psychologického chápání lidské povahy a současných společenských problémů a co největší osobnostní vyzrálost.

Zatímco není problém otestovat jedincovu způsobilost co do výpočtu horoskopů narození, progresí, tranzitů, uzlů, midpunktů a čehokoli, co astrologický systém jím používaný vyžaduje k účinné aplikaci na individuální případ, je očividně mnohem složitější prověřit „vyzrálost“ člověka přijímajícího zodpovědnost za výklad klientova horoskopu. Tento psychologický a duchovní požadavek je však stejně důležitý, ne-li více.

Zda by měly být vypracovány klíčové testy, které by uchazeč o oprávnění či licenci k provozování astrologie musel splnit, je otázkou, na niž nedokáži dát uspokojivou odpověď. Pokud by si „astrologická komunita“ a potenciální klienti uvědomili, že testy osobní vyzrálosti by v ideálním případě byly cenné jako ochrana mladých a důvěřivých, bylo by to samo o sobě významným krokem k tomu, aby se astrologie stala psychologicky bezpečnější a zdravější. Avšak obecný princip hodnoty vládně prosazovaného licencování astrologů – či psychologů a jiných odborníků, jejichž praxe může lidi poškodit – je nekonečně diskutovanou záležitostí. Obnáší řadu problémů. První je samozřejmě ten, zda jakékoli licencování nenarušuje svobodu slova a chování jednotlivce. Ve jménu „dobra lidí“ lze napáchat mnoho špatností. Kam až licencování dojde? Potřebují licenci politikové nastupující do úřadu? Měli by spisovatelé a nakladatelé podléhat cenzuře, protože to, co píšou, může lidem ublížit a pokřivit jejich mysl či morálku? Seznam podobných otázek je nekonečný.

Kdykoli stát nebo kolektiv – například odborářská organizace nebo cech – získá pocit, že má právo či přímo povinnost chránit jedince před škodlivým jednáním jiných jedinců, je téměř nemožné určit, kde udělat tlustou čáru a vzdát se paternalistického přístupu. Každý si je vědom potřeby policie v situaci, kdy naše početné a heterogenní komunity nedokáží podrobit neukázněné či neschopné jedince kolektivnímu tlaku, který je nezbytný k ochraně ostatních – nikoli vynucováním práva, nýbrž tlakem morálním a psychologickým. Takový tlak předpokládá zejména účinné vzdělávání.

Na počátku vzdělávání je uvědomění, že znalosti jsou nutné. To vede k rozlišujícímu, objektivnímu a neemotivnímu stanovení, jaký druh znalostí je nutný. V oblasti současné astrologie je toto stanovení ztíženo skutečností, že existuje mnoho astrologických škol, z nichž každá má bohužel sklony prosazovat absolutní platnost svých základních konceptů a technik. Kdo má tedy rozhodovat, co všechno by měl astrolog umět, aby mohl získat oficiální licenci ke své praxi? Navíc, jak může kdokoli dokázat, že licencovaný astrolog moudře používá to, co má znát nebo co znal, když skládal zkoušku? To, co vidíme u lékařské profese, je názorným příkladem toho, jak svazující může být všemocný a vládou chráněný „svaz“. Nejenže může zavádět zastaralé vzdělávací normy, které veřejnost připravují o tolik potřebné odborníky – odborníky fungující na několika rovinách odbornosti – nýbrž může i vytvářet a prostřednictvím mocné propagandistické mašinérie šířit kolektivní přesvědčení, že pouze to, co považuje za správné a rozumné, by mělo být přijímáno a tedy povoleno. A přesto se každý rok dva milióny lidí ocitnou v nemocnici kvůli nemocem způsobeným lékařskou péčí a užívání lékařem předepsaných léčiv. Totéž lze říct o oblasti psychologie a psychiatrie.

Tímto nemám v úmyslu odsuzovat jakýkoli pokus astrologických skupin o zavedení nějakých základních norem astrologické praxe. Jen chci upozornit, co je skutečně v sázce. Jakákoli forma zákazu může často napáchat stejné škody jako provozování toho, co je zakazováno – a každý, kdo v Americe zažil období prohibice, by to měl vědět, neboť toto tragické užití legální moci bylo více než jakýkoli jiný sociální faktor zodpovědné za gangsterství, policejní korupci a bezzákonnost americké společnosti. Avšak národ je nepoučitelný a totéž, co se před 50 lety dělo s alkoholem, se nyní děje s marihuanou. Navíc, kdo může astrologickému nováčkovi zabránit třeba jen v tom, aby se lehkomyslně pustil do vykládání horoskopů, progresí a tranzitů sobě samému, přátelům a příbuzným?

Pouze jediná věc může být skutečně smysluplná: vzdělávání. Vzdělávání jak široké veřejnosti, tak budoucích astrologů. Je třeba zvýšit úroveň očekávání jedince, který vyhledává radu astrologa. Každý člověk, který si jde k astrologovi nechat „vyložit“ horoskop, by si měl uvědomit, co může a nemůže oprávněně očekávat – a jakou újmu mu mohou astrologické výklady způsobit, dokonce i v podání úspěšného a školeného astrologa. Právě proto píšu tento článek, v naději, že se stane volně dostupný mnoha tisícům lidí, kteří si dosud neuvědomují charakter a limitace základních údajů nezbytných ke studiu osobních horoskopů. Každý potenciální klient by měl být schopen klást opodstatněné a důležité otázky astrologovi, kterého vyhledá, nebo příteli, který se nabídne poskytnout, a to i bez vyžádání, bezplatnou radu. Měl by mít na paměti, že sdělovat svůj přesný čas narození komukoli, kdo o to požádá, může být dost nerozvážné – stejně nerozvážné, jako kdyby zaparkoval auto s klíčem uvnitř, který by byl všem na očích. Pokud astrologie dokáže to, co o ní tvrdí její vyznavači, pak je nevyhnutelně i zneužitelná. Jaký vymahatelný zákon či předpis zajistí, aby zneužita nebyla?

Opakuji, že to, co udělat lze, je veřejně propagovat minimální požadavky nezbytné pro astrologickou praxi. Člověk žádající či se zajímající o neprofesionální astrologické úsudky by se měl ujistit, že ten, komu naslouchá, tyto základní požadavky minimálně zná a dokáže je inteligentně použít v praxi. Pokud si nemůže být jistý, pak jedinou alternativou je vyhledat jiného astrologa a projednat s ním, co mu bylo sděleno. Navrhoval bych, aby jakákoli astrologická organizace s celostátními vazbami vytvořila komise, jimž by kdokoli, kdo si není jistý kvalitou astrologovy práce, mohl zaslat psaný horoskop či nahrávku rozhovoru. Takové komise – v každém větším městě by měla být jedna - by mohly disponovat formálním vlivem, třebaže by neměly oficiální pravomoc nikoho odsoudit či zdiskreditovat. Za žádost o přezkoumání specifických a zdokumentovaných případů předložených komisi by měl být účtován rozumný poplatek. Tato komise by sloužila jako svého druhu „organizace na ochranu spotřebitele“, schopná astrologickému spotřebiteli poradit, jak postupovat a jak se chránit. Nezaujímala by žádné stanovisko ve vztahu k platnosti jakékoli školy, systému či techniky, neboť jejím jediným zájmem by bylo, zda ten, kdo dle svého tvrzení používá určitý přístup, skutečně dokáže v rámci tohoto přístupu způsobile fungovat.

Jinými slovy, NEJDE o to, zda nějaký konkrétní systém či výklad základních astrologických dat je sám o sobě platný – neboť na tom se astrologové neshodnou nikdy - nýbrž o to, zda osoba, která danou techniku praktikuje, tak činí správně a s jasným vědomím zodpovědnosti vůči klientovi, jehož mysl a city mohou být hluboce zasaženy tím, co je mu sdělováno.

Každý profesionální astrolog, který si za konzultaci účtuje peníze, by měl být schopen zodpovědět alespoň základní klientovy dotazy ohledně toho, co je astrologie, jak funguje a co přesně znamenají pojmy, o nichž se klient dočetl třeba v časopisech či populárně naučných knihách. Například by měl umět popsat rozdíl mezi tropickým a siderickým horoskopem, obecný význam věku Vodnáře a Ryb či podstatu pojmů jako jsou progrese, direkce, midpunkty, solární revoluce a planetární cykly. Některé z testů, které byly navrženy pro udělení astrologické licence, toho obsahují příliš mnoho (a v jiném ohledu příliš málo), podobně jako psycholog ucházející se o státní licenci musí znát velké množství akademického materiálu, který (1) je často nepodstatný pro skutečné každodenní nároky jeho budoucí praxe a (2) nezaručuje jeho osobní vyzrálost a schopnost bezpečně a moudře pracovat s klienty.

Na závěr bych rád řekl, že na poli současné astrologie nepovažuji za důležité zavádět rozsáhlé a kategorické „normy“, které by v astrologické praxi nabyly platnosti zákona, nýbrž spíše vzdělávat – především astrology samotné – v chápání složitosti oboru astrologie. Nelze očekávat, že se astrologové shodnou na tom, které metody výkladu horoskopu jsou ty nejsprávnější, ba ani na tom, co by tento výklad měl obsahovat a co všechno by měl klientovi sdělovat. Existují naprosto rozdílné způsoby definování a hodnocení takových základních dat jako jsou zodiakální znamení, nativní domy, solární domy, aspekty, solární horoskopy, progrese atd. Některé systémy neakceptují hodnotu domů, nýbrž primárně používají určitým způsobem definované midpunkty a nedávno vynalezené speciální horoskopy. Využití statistiky považuje jedna skupina astrologů jako zásadní a druhá jako bezvýznamné. Dokonce i metody výpočtů se v několika případech liší.

Jediný normativní test by tedy zřejmě mohl prověřovat, zda je budoucí praktik důkladně obeznámen se správným používáním efemerid, tabulek domů a astronomických údajů jako jsou např. délka oběhu planet, jejich poměrná vzdálenost od Slunce, význam nebeské a pozemské šířky a délky, deklinace, rektascenze, časová pásma, uzly, body a midpunkty.

Astrologická fakulta, na níž by byly vyučovány nejdůležitější astrologické systémy, by svým studentům jistě mohla udělovat tituly, které by prokazovaly kvalifikaci v několika směrech a systémech astrologického výkladu a rozsáhlé znalosti typů astrologie používaných v minulých i současných kulturách. Je však sporné, zda by takovéto všeobecné znalosti skutečně zdokonalily kvalitu výkladů a rad udílených klientům; neboť když se astrolog ocitá tváří v tvář dychtivým, zmateným či rozrušeným klientům, intelektuální vědění (včetně statistiky) není tím nejpodstatnějším. Lidská kvalita vztahu, která vzniká působením astrologovy osobnosti a empatie, je často tím, na čem záleží nejvíce – a tato kvalita nemůže být normalizována, natož pak uzákoněna.

Přesto může být vykonáno mnoho pro to, aby bylo pěstováno lepší a konstruktivnější psychologické porozumění charakteru, významu a smyslu astrologie – nebo lépe řečeno, jasné chápání povahy, principů a zásad, na kterých astrologie odjakživa stála, různých významů, které jí byly dávány a řady účelů, kterým sloužila. To může být činěno pouze za pomoci poctivého, informovaného a důkladného programu veřejného vzdělávání, v němž nemají místo výstřednosti, dogmatická tvrzení ani přikrašlování.

6. prosince 1972.

Ed. Portland Astrology Center 1973, Portland, USA

Přeložila Alice T.